...volba. Část 2.

1. dubna 2013 v 22:27 | Alyss Adler |  Povídky
Jedna noc...část 2.


Emily z krátkých mdlob probral až studené kapky vody kolem úst. Seděla stále v tom stinném rohu, a vedle ní klečela vystrašená Rachel, svírala láhev s vodou. Co chvíli se rozhlížela po tmavnoucí ulici. Když viděla, že jí dívka v plášti zamlženým pohledem sleduje, zavřela láhev, schovala í do tašky a opět zazvonily její klíče.
"Schovám tě Emily, jsi moje kamarádka. Vidím tě poprvé v životě, ale přesto ti věřím. V žádném z dopisů jsi mi nelhala, tak proč by si měla teď?" Odmlčela se, znovu se rozhlédla, a pokračovala o něco tišeji. "Táta pracuje Občanské hlídce Města, to víš. Takže to bude poněkud těžší, ale minulý týden vystěhovali rodiny z posledních pater. Je tam všechno, jak to zanechaly, tam bych tě mohla ukrýt, než vymyslíme co dál." Netušila, že Emily má celý plán útěku, že na ní za Městem čekají jednotky odboje s vozy, se kterými uprchne zpátky do Východního bloku. Dívka jí to však nedokázala povědět, tak jen přikývla a s Rachelinou pomocí se zvedla ze země. Kdyby jí menší dívka pevně nedržela, svezla by se zase zpátky na podlahu. Společně však překonaly dveře, pár schodů k výtahu až se dostaly do šestého patra, kde vystoupily. V chodbě bylo cítit spáleninu. Pach zřejmě stoupal z rámů dveří, které vypadaly, jako by je někde odpálil. Na tázavý pohled Emily, odpověděl šepot.
"Bylo to hrozné! Slyšely jsme pár obrovských ran, potom jenom jekot, brek a nadávky. Odvlekly všechny tři rodiny. Však víš jak to chodí. Zabouchly se dveře dodávky, a konec," pokrčila rameny, s mírným přerývavým nádechem, "Byty nechali jen tak, zatím s nimi nikdo nic nedělal, takže snad zůstanou nedotknuté i dnes." Dovlekla Emily k nejlépe vypadajícímu bytu, prošly kouřem ztmavenou předsíní, až do obývacího pokoje. Byl zařízen poskrovnu, ale zřejmě bohatě. Jedno křeslo bylo převrhnuté, na skleněném stolku stála poloprázdná sklenice, a na zapnuté televizi v tichém režimu opakovaly útok. Obě se zahleděly na mávající Emily a její následné zmizení.
"Musíš uznat, že se mi to povedlo. Takové divadlo jistě nečekaly", ušklíbla se bolestivě na Rachel, a usadila se na měkkou pohovku. Druhá dívka zatáhla žaluzie, aby mohla rozsvítit, když se pak otočila na omdlévající Emily zalapala zděšeně po dechu. Vrhla se k ní, protože se zrovna sunula po pohovce dolů.
"No tak Emily! Neusínej! Co se ti stalo? Proč máš na paži tolik krve?"Držela jí obličej, nutila jí aby nezavírala oči a komunikovala s ní. Bylo však vidět, že je na konci sil, proto jí pomalu stahovala plášť z těla. Rukou si zakryla ústa ve zděšeném neproneseném zasténaní. Pravá strana potrhaného šedého trička byla zbarvena rudou. Zaschlá krev se pomalu mísila z čerstvější.
"Emily! Co to je? Odpověz mi, musíš mi říct co se ti stalo? Emily!" Donutila jí ostřejším hlasem k soustředění.
"Postřelily mě. Dala jsem se špatným směrem, a oni tam čekaly. Stalo.." Hlas jí opět zradil, ale druhou rukou se dotkla ztuhlé krvavé plochy, "Včera to nebylo tak hrozné", mluvila spíše sama k sobě než k Rachel. Ta se totiž zvedala od zraněné dívky.
"Tohle nemůžeme nechat jen tak. Půjdu domů a podívám se po něčem co by to pomohlo. Taky ti donesu nějaké oblečení, a tohle musíme vyhodit." Připomínala si teď svojí matku, která na ní občas mluvila stejným tónem a snažila se působit nad věcí. Ve chvíli kdy už skoro opouštěla byt na ní Emily zavolala.
"A Rachel? Kdyby jste měli doma něco postradatelného k snědku, nepohrdla bych."


Alyss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama