Doba...?

13. prosince 2012 v 22:48 | Alyss Adler |  Povídky
Doba? Doba čeho? Toť otázka, že? A tady zamyšlení nad ní.... Ale před tím, jedna písnička, která se svou táhlou melodii a jakýmsi způsobem k textu hodí, a hlavně z filmu, ke kterému je soundtrackem, je velmi trefný. Myšlenka filmu, se dobře hodí do dnešní doby. V for Vendett...

Zpoza mříží vězeňské cely, sleduji západ slunce a nebe, které se halí do červánků. Tiše uvažuji o tom, jaké by to bylo procházet se pod onou oblohou, v krásném pocitu svobody, jenž mi tato cela vzala. Dřív jsem nevěnovala pozornost ubožákům, kteří museli snášet utrpení těchto stěn, teď však chápu jejich nářek, a smutek. Teď sama sedím v chladném rohu, na zápěstí těžké okovy a v těle prázdnotu. V pravé ruce svírám střep, co chvíli mně napadá myšlenka smrti, co chvíli si přikládám střep k levému předloktí, ovšem něčí ruka vždy zadrží tu mou. Ruka naděje, která se mi vkrádá do srdce, naděje toho, že žije stále někdo, kdo by si nepřál mojí osamělou smrt ve skrytu těchto zdí. Někdo kdo rád uslyší můj hlas, sevře mojí ruku do své a oplatí mi své objetí, objetí trosky, která uvažuje v slzách nad významem ubohého života, ve světě kde lidé neznají spravedlnost, neznají cenu života, života, který si člověk nevybere. Každý si prý řídí svůj osud, svoje chování, svoje city, svoje kroky. Až teď v chladných kobkách, a v nářku umírajících, v hlasu smrti a nicoty, až teď se zabývám otázkou, jestli to má smysl. Palčivý pocit v hrdle, mi nakazuje popustit uzdu svým pocitům a vyřvat je na celý svět, svět bez ohledů.

Ale copak by někdo poslouchal obyčejného člověka, vězně, vyvrhla? Máme právo na názor, lidé ho vyslechnou a odsoudí, každý totiž za nejlepší považuje ten svůj! Sobeckost, je lidskou vlastností, jenž sdílíme všichni! Přikláníme se k tomu, aby byly věci rozumně probrány, ale umíme je rozumně probrat? Někdo má moc, lidi vést a ovlivnit je svými řečmi, a někdo zase ne. Člověk, který má mnohdy pravdu je právě tím, koho nikdo neposlouchá, ale ten s darem přemlouvání a osobitosti, je ten kdo nás povede ke špatným činům. Ten, který hází špínu kolem sebe, a sám stojí na její největší části!

Tak se podívejte z okna, a řekněte! Vidíte to jako já? Já, kdo nemá ze světa nic, než palčivý pocit bolesti, strachu a utrpení, člověka, kterému zbyli jen vzpomínky na ty, jenž miloval, na ty za které by položil život. Je lépe mně, nebo jim? Vidět život očima zastřenými myšlenkami, řečmi a iluzemi, o lepších časech, nebo očima toho kdo nemá co ztratit? Kdo konečně vidí svět takový jaký je? Bezcitný a neohleduplný! Jestli někdy platilo bohatým brát a chudým dávat, teď platí, brát chudým a dávat je do kapes těch bohatým, těm co nám předhazují iluze o lepším zítřku, ukáží vám v jakých podmínkách se na světě žije, ale vzápětí zjistíte v čem a za co si žijí oni.
Vy, co nám prý pomáháte lépe žít! Zamyslete se nad tímto, co vidí vězeň. Člověk žijící nyní ve strašných podmínkách, ale dřív jako někdo. Někdo? Silné slovo pro někoho, kdo žil životem poklidným a šťastným, kdo se nijak nepřičinil na tom, aby se svět změnil, i když mohl. Teď litovat, to je pozdě, ale i přesto říkat tato slova, dodávají mi odvahu. Slova, která by měla patřit všem, kdo můžou měnit život těch ostatních, a všech kdo by se ještě mohl zamyslet nad smysle života a toho jak žít. Jak žít ve světě,který s pomalu ale jistě řítí do zkázy, ať už jakékoliv. Protože jej samy ničíme a podkopáváme. Ničíme vše co se nám zlíbí, a komu se zlíbí, tím posilujeme vztek a nechuť v dnešní společnosti, tím nutíme lidi se nenávidět, pomlouvat a bojovat proti sobě, a to nikdy nepřináší nic dobrého. Ale jako by se snad lidstvo někdy poučilo! Opakují se stále stejné chyby, ale bývají o to horší, po kolikáté se opakují. Svět se žene na smrt!
To říkám já, člověk bez zábran, člověk přesvědčený, že za chvíli se ostrá hrana střepu dotkne mého zápěstí, a já se už neprobudím! Člověk, který umře s láskou v srdci, s láskou v to, že na světě se objeví někdo jako já, ale z mocí zněmit lidi a z mocí vykonat mé myšlenky, který změní osudy nás všech, a dokáže lidem otevřít zrak! To bylo mé poslední přání, přání někoho kdo věřil!

Alyss Adler
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronike Lucker Veronike Lucker | Web | 13. prosince 2012 v 22:59 | Reagovat

líbí se mi tvůj styl psaní :-)

2 Alyss Adler Alyss Adler | 14. prosince 2012 v 13:45 | Reagovat

Děkuji.... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama