Mr.& Mrs. Riders

19. listopadu 2012 v 11:04 | Alyss Adler |  Eragon
Zdravím, takže povídka... tentokárt na FF Odkaz Dračích Jezdců. Hlavní postavy: Eragon. Arya a Angela. Abych vám to trochu představila, povídka je parodie, dalo by se říci, že hned na dvě témata a to na ODJ a Mr. and Mrs. Smith. Nechala jsem se tím filmem inspirovat, a je to stejý děj, stejný příběh i zápletka, akorát jako pana Smithe najdete Eragona, jako paní Smithovou Aryu a Angelu jako psychologa v manželské poradně....no takže, asi aby jste si udělali obrázek o čem tahle slátanina bude xD Přidávám první část, a na druhé pracuji....
Alyss




Poradna
"Moudrá" pozdravili oba společně, když vešly, do malé osvětlené místnosti, v níž stál stůl, za kterým seděla Angela a naproti stolu dvě křesla, modré a zelené. "Aryo, Eragone" odvětila "Posaďte se" sedly si každý do křesla, aniž by si to uvědomili Eragon do modrého a Arya do zeleného. Arya se jako vždy tvářila neutrálně a uzavřeně, to Eragon byl očividně plný nervozity, nemohl se usadit a pořád si pohrával s prstenem, který kdysi dostal od Orika. " Eragone uvolni se, přeci tady nejsi za trest" ušklíbne se na něj Angela, zavrtěl hlavou a uklidnil se.
"Takže, jsme tu kvůli vašemu vztahu…" řekla Angela a začala se prohrabávat kupou spisů a svitků. "Jste spolu..." Arya a Eragon jí společně skočili do řeči "Pět let" prohlásil Eragon "Šest" opravila ho dosti jízlivě Arya, Angela zavrtěla hlavou " No a jak jste se vůbec dali dohromady, znáte se dlouho to ano, ale kdy proběhlo něco víc než přátelské objetí?" "Bylo to před pěti…" začal Eragon "Šesti" "Ano před pěti-šesti roky na poušti Hadarak" a tak jí Eragon vypravoval, co se tenkrát stalo. "To zní romanticky" zapředla Angela a posadila se hlouběji do křesla za stolem, všimla si Aryina nevraživého pohledu a proto radši přešla k další otázce "Takže co se stalo ve vašem vztahu potom? " kývli na sebe a začala Arya, vypravovala, jak prožili bitvu u trpaslíků a potom jejich hádku, podzemí na které teď vzpomínali s úsměvem, popsal Eragon a jejich zajetí taky. Tam je Angela utnula jak bičem "Když tedy nepočítám snahu se zabít, jak byste ohodnotili dosavadní vztah? " zeptala se "Jako máme to ohodnotit od nuly až po desítku?" vypálil na ní Eragon "Ano přesně tak" Angela spojila prsty na rukách a soustředěně je pozorovala "Můžeme?" obrátil se Eragon k Aryi "Můžeme" odvětila. "Osm" zaznělo naráz z jejich úst. Zamračili se na sebe, a Angela se vítězoslavně usmála " Jak často spolu spíte?" vyvalila na ně otázku a těšila se z toho jak Eragon zrudl a Arya se musela hodně ovládat. "Tomu nerozumím? Taky jedna až deset?" zeptal se jí podivně přidušeným hlasem "Jeden bod by byl za málo nebo za nic, protože čistě technicky za nic by byla nula" ušklíbla se Arya a sledovala Eragonovu reakci. Angela si povzdechla "Tak jinak. Co tenhle týden?" zazubila se a sledovala je. "Včetně víkendu?" zase se ozval Eragon. "Jistě že". Oba se zamračili a zamysleli. "No, pětka?" pokrčil tázavě rameny Eragon, a Arya přikývla. "Výborně. Za týden vás očekávám, ale každý sám" usmála se Angela a vstala, ukázala na dveře.
Týden byl pro Eragona zdrcující, v jejich společném domě, kde zrovna přebývali, jelikož se rozhodli navštívit Nasuadu a hlavní město říše. Draci je sledovali se značným pobavením, oba byli zamlklí a chovali se k sobě nějak upjatěji. Neměli nic moc na práci, jelikož oni, královští hosti měli vše, na co pomyslely. Arya vybrala dům, ve kterém teď chvíli žili, Eragonovy se absolutně nelíbil a vůbec nejhorší byli závěsy, ty hrozné zelené, které jim nechala ušít Nasuada. Rozpomněl si na den, kdy jim je donesli.
Přišel zrovna když Arya stála na židli a snažila se je upravit, nevešel ještě pořádně dveřmi, když už volala "Miláčku, máme nové závěsy, dnes je poslala Nasuada, prý je vybírala Elva" "Vážně?" vešel za ní do pokoje a prohlédl si je "No, co jim říkáš?" zeptala se radostně se usmívajíc. Jen se ušklíbl, ale ona pokračovala. "Jsou trochu moc zelené, co kdybychom změnily nějaký nábytek? " zeptala se, ale jako otázka to rozhodně neznělo. "Nebo to nechme jak je to teď" zabručel a díval se na ty strašné závěsy. "O tom jsme, ale mluvily!" "Ano, ale řekli jsme si, že tu nejsme tak často tak proč to měnit?" "Ty závěsy se ti nelíbí viď? Třeba můžeme říct, že se nám sem moc nehodily" pokrčí rameny a koukne na něj. "Dobře, nelíbí se mi" povzdechl si úlevou. Usmála se tím šibalským, a usazujícím úsměvem a povytáhla na něj obočí, poté mrkla "Zvykneš si na ně!" pokývnul rychle hlavou "Jasně" dál ale na závěsy se zhnusením koukal. Co by ale teď dal jen za malou při? Skoro se nebavili. To mu vadilo, chyběla mu!
"Tak jo Eragone, druhá schůzka, můžeme? Jsi sám, takže povídej" vyzvala ho Angela.
"Aryu miluji, chci, aby byla šťastná, občas se asi máme chuť zabít, ale přesto je pro mě vším." mluví a při tom se snaží být co nejvíce v klidu. "Nevím, co se pokazilo, poslední dobou si ale moc nerozumíme, v ničem se neshodneme" Angela povytáhla obočí "No dobře tak v něčem ano ale není to nic závratného, chodíme kolem sebe, jak kdybychom si vadli, jako by náš vztah…nevím mám pocit, že si tak úplně všechno neříkáme. Přijde mi, že aby náš vztah fungoval, potřebujeme ohrožení, nebezpečí a dobrodružství, Arya se nudí, věčně je zabraná do četby, nebo trénuje šerm, ale ne semnou" dodal jízlivě a nadechl se na pokračování "Elfové moc té vlády nepotřebují, starají se o sebe sami, Alagaesii nic nehrozí, takže nemusí řešit žádné panovnické povinnosti. To jí alespoň trochu zaměstnávalo a potom jsme se na sebe těšili, ale spolu může být, kdy chceme, je to jak kdybychom už neměli pocit toho, že jeden druhému chybíme" Angela si něco zapsala, zase na něj pohlédla tím vyzývavým pohledem "A nic mezi vámi není? Jako myslím něco víc. Co rodina? Uvažovali jste o tom? To by váš vztah posílilo anebo jí požádej o ruku." Při slově rodina se Eragon trochu zakuckal vínem, které zrovna upíjel z poháru."Nevím, jestli by to k něčemu bylo, a rodina? Ne to zatím ne. Nejsme na to připravení, ani jeden, máme moc povinností a výchova dítěte by nám brala čas" zavrtěl hlavou a zase si upil vína "Eragone, to by nebyla ztráta času, možná byste to mohli dnes…hm.večer probrat, co ty na to?" začala si Angela pohrávat s brkem v ruce. "Možná, možná ano, ale nevím, jestli bude mít náladu"pokrčil rameny a zeptal se zas on "Arya tady už byla?" "Ne, Eragone přijde až zítra, a za týden vás očekávám společně"
Eragon ležel v posteli, převaloval se a nemohl usnout, Arya si vedle něho četla nějaký svitek, který jí dnes přinesl Vanir, moc si ho nevšímala, ale jeho převalování jí nebylo po chuti. Světlo z její lucerny mu vadilo "Zlato, můžeš…" nedořekl to a už mu skočila do řeči "Pět minut" Měl pocit, že už si ten svitek musí číst nejméně po sté, přetočil se na ní a začal "Aryo, chtěl bych si o něčem promluvit, tak prosím poslouchej" protočila oči, ale svitek odložila na stolek, lucernu zhasla jedním slovem.
Ocitli se ve tmě, jen z okna se linula záře měsíce a pouličních luceren. Byla pro něj stále stejně atraktivní a okouzlující. Přitahovala ho, ale raději se pustil do mluvení "Dneska jsem byl u Angely, ptala se, jestli jsme přemýšleli o rodince" "Co si jí řekl?" "Že na to nejsme ani jeden připravení, teda pokud by si nechtěla já bych se do dítěte nehrnul." řekl jí a s obavou čekal reakci "Víš stejně dobře jako já že teď není ten správný čas, máme mnoho povinností, a navíc my dva nemáme kam spěchat, nebo snad ano?" říkala vše klidným hlasem, ale on věděl že to téma se jí nelíbí "Ne máš pravdu není kam spěchat, jen sem se ptal nic víc." chtěl jí políbit, ale otočila se zády k němu, tak jí jen objal a přisunul si jí blíž k sobě, nebránila se ale i tak se o nic víc raději nepokusil. Ráno se probudil velmi pozdě, ona už vedle něj neležela a tak usoudil, že musí být u Angely.
"A co důvěra, Aryo ?" Arya si povzdechla a začala si hrát s prsty. Proplétala si ruce a různě si s nimi kroutila. Byla nervózní, a snad poprvé v životě to na sobě dala znát. "Jako by mezi námi byla díra, která se plní vším co si neříkáme. Jak se tomu říká?" Angela se zasmála "Manželství Aryo, manželství" ta na ní vrhla pohled, při kterém by ostatní lidé raději už drželi pusu "Jenže my nejsme manželé!" "Tak jinak, co jeden druhému neříkáte?" "Ehm.." protočila oči, nervózně se zasmála"Víš sama že mít své menší tajemství ničemu neškodí"Angela se taky zasmála, a řekla že je to pravda, dál ovšem pokračovala ve všetečných otázkách. "Myslíš si, že by tě Eragon podváděl?"řekla jako by nic. "Ne to si nemyslím, ale jestli to zjistím tak té dívky lituji" pomalu se začínala usmívat, vznikl z toho hodně nebezpečný úsměv. "Já taky, ale ne máš pravdu, Eragon by toho nebyl schopen, ale ty?". Nebezpečná otázka. "Ne. To bych neudělala. Nikdy" poslední slovo vyřkla ve starověkém jazyce a nasadila varovný tón. Angela pochopila, že tohle jsou nebezpečné vody, a tak raději přešla jinam. "Je pravda, že se poslední dobou neshodnete? Nebo to že se spolu jste skoro z donucení? Netěšíš se na něj, až přijde z dlouhého sezení královské rady, nebo z nekonečných letů napříč Alagaesii aby hlídal pořádek v říši? Nemáš pocit že Eragona zanedbáváš, co se vztahu týče?" otázky se z ní hrnuly, a nebyla skoro k zastavení¨, valila na Aryu oči jako by se nemohla dočkat odpovědí. "Angelo" zaúpěla a rezignačně se svezla do křesla ještě hlouběji. "Neshodly jsme se nikdy, ale to nám, nevadí. Kdybychom spolu byli z donucení, jak ty říkáš, kdo by nás nutil? Já neříkám že se na něj těším, ale neříkám ani že se na něj netěším a poslední z tvých otázek, ne nemám pocit, že ho zanedbávám!" poslední odpověď zdůraznila, ale Angela pokračovala "Jak jistě víš Nasuada pořádá ples a já bych vám vřele doporučovala se ho zúčastnit, úžasně vás to sblíží" zapředla a podívala se na přesýpací hodiny. "Tak pro dnešek vše, příště vás očekávám společně"
Arya seděla s uzavřeným výrazem u stolu hned po pravici Nasuady, na sobě měla černé šaty s výstřihem, a dlouhé do poloviny lýtek. Všichni už tančili, jen ona seděla, v ruce otáčela sklenici s červeným vínem, po tváři jí kanula jediná slza, kterou ale hned setřela rukou a dál koukala na tančící páry. Eragon ještě nepřišel. Už ale stál za ní a v ruce třímal láhev červeného, zachytil její zápěstí a dolil jí. Pousmála se, on stál vedle ní. "Krásný večer" pronesl je tak ledabyle. "Jistě" usmála se a upila svého vína. "Připravoval jsem si co v tuhle chvíli říct...a"pronesla hned, protože věděla, že se to týká jejich vztahu. "Asi to nemá cenu!" "Pěkné, vážně...přesně před šesti lety si mi řekl úplně něco jiného, je to symetrické" šibalsky se na něj usmála a nenechala na sobě znát zklamání, údiv a smutek který cítila uvnitř. Jen se ušklíbl a přistoupil k židli na druhé straně stolu, "Můžu přisednout" zeptal se. "NE!" řekla rázně. Eragon se posadil. Přiběhl trpaslík "Medovinu, pane?" "Medovina je spíše na oslavu, dám si raději červené víno" řekla, zrak upíral na ní, trpaslík se na ní taky podíval. "Pro mě nic" poslala ho pryč a zase koukla na Eragona. "Co chceš Eragone?" Už chtěl říct že. Tebe, ale ovládl se. "Máme zvláštní problém, nemůžeme být spolu, ale život bez tebe se mi příčí, a proto je jediná možnost" Kousek svého saka odhrnul a odložil pod ubrousek dýku a ukázal jí Aryi, ta se mu jen podívala do očí a nehnula ani brvou,to ale Eragon nevěděl že Arya udělala dávno to samé. On si její dýky všimnul. "Tak co s tím?" zeptal se. "Spustíme to tady? V tento den?" udělala zamyšlenou a jen se ušklíbla "To by byla docela škoda, protože by mně potom odsud asi vykázali" mrkla na něj a zazubila se. "Zatančíme si?" zeptal, sejí obratem, "Ty netančíš!" "A jak to můžeš vědět? Nikdy se nám nenaskytla příležitost" odvětil a zvednul se. "O čem ještě nevím?" otázala se, když šli na parket. Stisknul jí silně ruku, až něco zakřupalo "Au!". Hráli hudbu podobnou tangu, oba dva zaujaly postoj a začaly váhavě provádět kroky.Eragon jí zatlačil až na stěnu, prasklo zrcadlo, a Arya na něj zavrčela nadávku, když jí pořezal střípek. Znovu jí odtáhl na střed parketu. Ohnul jí dozadu a jemně jí sjel po zádech "Uspokojený?" zapředla. "Už léta ne!" zpod šatu jí vytáhl malou dýku a hodil jí do stěny. Arya se k němu blíž přitiskla a pozvedla jedno obočí. "To je malý Eragon,víš?" mrkl na ní a zase udělal pár kroků. "Proč nám to nevyšlo Eragone? Vedly jsme odlišné životy, nebo za to můžou lži a povinnosti?" "Mám teorii, Ty! Ty jsi, nás zabila!" odvětil suše. "Neprovokuj!" Už se jí chystal něco odseknout.
"Nechápu, jak jsme spolu vydržely tak dlouho, a omluv mně!" řekla a otočila se, odešla někam mezi lidi na parketu. "Neutečeš mi!" Pak si pomyslel…i když? A vyrazil rychle za ní.
"A co jste dělali potom?" zeptala se Angela na jejich dalším společném sezení. "No tak povídej!" usmála se nepatrně Arya na Eragona. "No vypadalo to asi takto." započal své vyprávění.
Začal se prodírat davem, aby jí dohnal. Uviděl otevírající se velké vstupní dveře a potom už jen černý plášť jak se prosmýkl dveřmi. Neváhal a vyběhl za ní, už věděl, kam míří. Běžel po temných ulicích Iliriei, před jejich domem se zastavil a chvíli jen tak stál a pozoroval ho. Nic žádné světlo ani hluk, přesto věděl, že tam je.
Arya se hnala po parketu, proběhla dveřmi, ještě stihla popadnout svůj plášť a už běžela k jejich domu. Otevřela rovnou dveře do stáje a na nic nečekala, ona věděla že Eragon je jí v patách, ale ona s ním teď nemohla být, potřebovala k Fírnenovy a o všem si promluvit, jinak by teď řekla něco, čeho by později litovala. Doběhla k bílému hřebci a pronesla pár slov ve Starověkém jazyce. Přehodila mu přes hlavu uzdečku a vyhoupla se na hřbet. Pohodlně se usadila na jeho bedrech a pobídla ho, hned věděl, co se po něm žádá, rozběhl se k dubové bráně, vzepjal se a vykopl jí.
Eragon až poskočil, jak se té rány lekl, byl zrovna v jejich ložnici a bral si své zbraně, aby prohledal zbytek domu. Podíval se z okna, jistě to ho nenapadlo. Ušklíbl se a skočil z okna, přistál jen pár kroků za cválajícím hřebcem. Musí po ulicích, já ne. Pomyslel si a natáhl tětivu luku, rozběhl se přes předzahrádky domů, přeskakovala, přelézal ploty. Uviděl jí, díval se, jak mu ujíždí, zakopl. Tětiva povolila a poslala šíp přímo ke koni. Prořízl mu ucho a šíp těsně minul Aryu, hřebec zařičel a ona ho zabrzdila. Tvářila se naprosto nechápavě a rozzlobeně. Vyskočil přes poslední plot, a stanul přímo proti ní. Nějakých deset metrů před ní stál a chtěl se začít omlouvat. Uviděl ten jemný pohyb, kdy mírně zaryla paty do koňských boků, a něco pošeptala. "Počkej! Ne, ne to sem nechtěl! Zlato, počkej!" Vyřkla to slovo a hřebec se vzepjal a následně vyrazil, rychlím cvalem vpřed."To sem nechtěl! Aryo, zastav toho koně!" Eragon jen zahlédl zkrvavené ucho, rudé nozdry a vražedný pohled. Uskočil stranou a chtěl vyskočit za ní na hřbet, ruka se mu smekla, držel se ohonu a kůň se děsnou rychlostí hnal dopředu. "Nebuď ukvapená, Aryo! To chce chladnou hlavu!" Pustil se a vyskočil na nohy, rozběhl se a dohnal koně, vyšvihl se na hřbet. "Přece si nepůjdeme lehnout rozzlobení!" chytnul jí kolem pasu, aby nespadl. "Vypadni!" zavrčela v odpověď a chtěla ho shodit."Zastav! Zastav, tak sakra zastav ho!" snažil se udržet na hřbetě. "Poslechni mně…." Seskočila hbitě ze hřbetu, ale koně poslal dál. Cválal a vyhazoval, on ho nemohl zastavit a věděl to, ale ke své hrůze si uvědomil, že mu ruku zamotala do jedné z otěží. "Musíme si promluvit" ozvalo se z jeho úst, když kůň skočil přímo do hlubokého vodního příkopu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama